Stanice Tajga

Teď už pátý román Petry Hůlové, která v roce 2002 jako studentka mongolistiky a kulturologie všem vyrazila dech svojí prvotinou Paměť mojí babičce. A to nejen kritikům, ale i čtenářům. Kdo její příběhy dívek a žen současné mongolské společnosti četl jedním dechem, má se na co těšit.

Tentokrát jde o strhující příběh naivního dánského obchodníka, který se po 2.svět.válce rozhodne podívat na Sibiř. Atmosféru Sibiře zachytila Hůlová, která na Sibiři byla pětkrát, tak sugestivně, že máte chuť také sednout do vlaku Transsibiřské magistrály a zažít podobné, pro západního člověka, neuvěřitelné příhody. Jaký má autorka smysl pro humor dokládá i obálka knížky, která nám připomíná Londonova Bílého tesáka nebo dříve povinnou četbu Gajdara Čuk a Geg. Myslím, že o této knížce ještě uslyšíme.

Recenze:
„....Petra Hůlová utkala svoji novou prózu opět v duchu, který suverénně demonstruje od své prvotiny, tj. v duchu postmoderního vyprávění: svedla dohromady jak různé žánry - text hravě osciluje mezi detektivním příběhem, kronikou a etnografickou studií -, tak četné postavy minimálně tří generací...."