Umlčené hlasy

Ihned po dočtení poslední stránky tohoto deníkového souboru mi bylo jasné, že tato kniha stojí za zveřejnění a doporučení. Je plná konkrétních lidských osudů, osudů dětí a mladých lidí, do jejichž života vstoupila válka a s ní radikální životní změna, zmatek, bolest, ztráta a smrt. Deníky jsou čistou reakcí na tyto lidsky (a hlavně optikou dětí) obtížně přijímané skutečnosti, jsou plné vzpomínek na dobu "před tím", srovnávání, úzkosti, ale i přání, touhy a naděje do budoucna - až bude "po tom". A bude vůbec někdy?

Kniha je zajímavá také tím, že nepředkládá témata spojená pouze s jedním válečným konfliktem, ale nabízí průřez od první světové války až po válku v Iráku. Mě osobně asi nejvíc zasáhl příběh Inge Pollakové z Rakouska (druhá světová válka: 12 - 15 let), židovské dívenky, která spolu se svojí sestrou Lieselotte byla poslána tzv. dětským transportem (Kindertransport) do Anglie, díky čemuž přežila holocaust. Její deníkové zápisky jsou dětsky dojemné a jímavé, jsou plné stesku po domově a trápení v cizí zemi, na kterou si nemůže zvyknout.

Každý deníkový zápis je doplněn doslovem, ve kterém se čtenář dozvídá zajímavá fakta z poválečného života těchto vybraných "hrdinů" (pokud válku přežili). Lze se tedy dovědět, zda se přání a sny sdělené deníku autorům vyplnily či nikoliv (např. přání Inge vrátit se domů zůstalo nevyslyšené).