Báro, nebreč

Ukázka z knihy

„Holky, já jsem to dostala!“ křičela Simča ještě v běhu směrem k dětskému kolotoči na kraji parku. Svým halasem přeřvala pisklavé vrzání otáčejícího se zrezivělého monstra znuděně ověšeného černovláskou Fany třímající zápisník a zrzkou Nikol, které se na krku houpala její všudypřítomná videokamera.

„Hele, už se řítí!“ dloubla Nikol do Fany, labužnicky vyfoukla velkou žvýkačkovou bublinu a hledáček kamery namířila na přibíhající kamarádku. Nešlo odolat.

Blonďatá hříva jí vlála v bujném ohonu a obličej jí zářil tak oslnivým úsměvem, že Nikol bezděčně napadlo srovnání jejího kvapného příchodu s průletem Halleyovy komety.

Trojice sedmnáctiletých kamarádek byla opět pohromadě. Fany, budoucí filmová scénáristka, jejíž praštěnost se projevovala mimo jiné tím, že obdivovala Karla Hynka Máchu, Nikol, neúnavná kameramanka schopná natočit i milostný příběh Jana Nerudy a Karolíny Světlé, a Simča, herecká hvězda, jejíhož úchvatného nadání si zatím bohužel nikdo nevšiml.

Fany právě zaklapla zápisník a seskočila do písku.

„No… že jdeš,“ ucedila s nespokojeností, kterou Nikol navíc podtrhla významným pohledem na hodinky a hlasitým prásknutím ohromné bubliny, jejíž trosky se jí přilepily na rty a nejbližší okolí.

Fany už chtěla poznamenat, že tohle Nikolino práskání prostě nesnáší, ale rozzářený úsměv udýchané blondýnky ji přinutil reagovat na to, co jí v tuto chvíli připadalo důležitější.

„Simčo,…“ pronesla opatrně. „Já jsem netušila, že máš tyhle problémy. Říkala jsi přece, že si necháš napsat antikoncepci.“

„Co? Jakou antikoncepci?“ vykulila Simča oči. „Jo… to jsem říkala, ale jak to souvisí s tím, že jsem dostala tu roli?!“