Krev není voda

Ukázka z knihy

Otec i matka byli z početné rodiny. U Jedličků v Jevíčku měli třináct dětí, u Komínků v Jindřichově Hradci, tedy v rodině matčině, sedm. V podivné souběžnosti osudů, která se časem vyjeví, tu i tam ze dvou manželství. Obě mé babičky brzy ovdověly a každá zůstala sama se dvěma malými dětmi; obě se vzápětí znovu vdaly, protože tu byla živnost, která nemohla nadlouho zůstat bez mužského. Když zemřel první muž jevíčské babičky, Felix Dvořák, kterého asi v pětadvaceti létech umořila kožešnická nemoc, rychlé souchotiny, babička si vzala Josefa Jedličku, tovaryše, který u nich pracoval. Po prvém muži jindřichohradecké babičky, který se jmenoval František Kotaška, zbylo řeznictví, jehož se jako babiččin druhý muž ujal Josef Komínek, vysloužilý voják, původně od řemesla, babiččina první láska.

Ovšemže všechny děti - jak bylo na venkově ještě i v poslední čtvrtině minulého století obvyklé - nedochovali. V otcově rodině se z nich dospělosti dožilo jen osm, v matčině pouze pět. Byla to vesměs děvčata: když v Jevíčku i v Hradci umřeli v útlém věku na psotníček chlapečci, shodou okolností oba Ludvíčkové, zbyl jako jediný mužský potomek v obou rodinách můj otec.