Legenda

Ukázka z knihy

Rek byl opily. Ne tolik, aby na tom nějak zvlášť záleželo, ale dost na to, aby to bylo poznat, pomyslel si, když se díval, jak rubínové víno v číši z olovnatého křišťálového skla háže krvavé odlesky. Oheň hořící v krbu ho hřál do zad a do očí ho štípal kouř, jehož štiplavá vůně se mísila s pachem nemytých těl, zapomenutého jídla a zatuchlého, vlhkého oblečení. Místností prolétl závan chladného vzduchu a ledový vítr nakrátko roztančil plameny v lucerně. Ty se hned uklidnily, protože nově příchozí okamžitě zabouchl dřevěné dveře a mumlal přitom omluvy k přítomným v krčmě.

Hovor, jenž při náhlém závanu mrazivého vzduchu odumřel, se nyní znovu rozeběhl, a tucet hlasů z různých skupinek se smísil do nesmyslného blekotání. Rek usrkl vína. Kdosi se zařehtal a Rek se otřásl, ten zvuk byl stejně studený jako vítr lomcující dřevěnými stěnami. Jako když ti někdo přejde po hrobě, pomyslel si. Přitáhl si těsněji k ramenům svůj modrý plášť. Nemusel slyšet slova, aby poznal hlavní námět všech rozhovorů. Už několik dní se nemluvilo o ničem jiném.

Válka.