Zvuk slunečních hodin

Zvuk slunečních hodin

Autor: Hana ANDRONIKOVA

Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin - Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“.
Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly.
Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.

Ukázka z knihy

"Za mírného sněžení jsem se vracel z dopolední procházky. Silvestrovská noc za dveřmi, přípravy na vstup do devadesátého roku v plném proudu. Chvíli jsem podupával na kovové rohožce před vchodem, abych oklepal sníh přilepený k podrážkám, a pak jsem vzal za kliku. V příšeří schodiště stála paní domácí. Shýbla se a sypala do červené umělohmotné misky žrádlo pro kočky. Mluvila na svoje chundelaté miláčky nějakou cizí řečí. Pojďte, holky moje hladový, jenom pojďte. Uvědomil jsem si, že té cizí řeči rozumím.

  Dobrý den, paní Vanierová, řekl jsem česky.

Paní Anne sebou trhla a překvapeně se otočila. Usmál jsem se.

        - Promiňte, už jsem dlouho s nikým nemluvil.

        - To já mluvím pořád, hlavně s mýma holkama. Ony mi rozumí, ale taky nemluví, kočky americký.

        - Netušil jsem, že jste z Čech. Žijete tady dlouho?

        - To bych řekla. Přes čtyřicet let. Už jsem nedoufala, že se ještě někdy podívám domů, a vidíte, všechno je najednou jinak. V březnu pojedu na sraz abiturientů z naší dívčí školy. Jenom si to představte, po padesáti letech!

        - Vy jste z Prahy?

        - Ano. Vy taky?

        - Ne. Ze Zlína.

Paní Anne se zasněně usmála.

        - Nedáte si se mnou čaj?"

   Nechal jsem se pozvat do místnosti s velkým jídelním koutem a kuchyňskou linkou, kde každé ráno připravovala hostům snídani. Prosklený výklenek, ve kterém stál dubový stůl, plynule přecházel v terasu s výhledem na pohoří Ten Mile Range. Stačilo vzít za kliku. Dlouhonohé hory se tyčily k obloze, bílý sníh násobil denní světlo, které řezalo do očí.

   Poslední události za oceánem braly dech. Sametová revoluce. Víte, že předevčírem zvolili Václava Havla prezidentem? Všechno se to zdá neskutečné.

   Tak vy jste ze Zlína, rozplývala se paní Anne.

   Narodil jsem se ve Zlíně. Ale moje dětství - to byl obratník Raka.